Cesty nás vedou k cíli, ale mohou též zavádět. Cesta sama o sobě však mnohdy může být stejně důležitá jako cíl, k němuž směřuje. Nebývá vždy přímá a pohodlná. Může se klikatit a může dokonce zavádět a klamat svou zdánlivou jednoduchostí a pohodlím, které nabízí.

Nalezení vhodné cesty je často dobrodružné a nesnadné. Cesta je metaforou pro každou skutečnost, která začíná, probíhá - a to ne vždy bez úskalí - a končí (leckdy zcela jinde, než by poutník čekal). Lidský život je bohatý na řadu dílčích cest, které se někdy podivuhodně objevují, jindy se ztrácejí a poutník má pocit, že beznadějně ve svém životě zabloudil.

Mapování životní cesty člověka, jejích milníků a bludných kořenů, které se na ni mohou vyskytovat, je cenným námětem k bádání psychologů od počátku vývoje tohoto oboru. Cesta k jeho jasnému definování a osamostatnění vedla staletími. Samotná psychologie již má za sebou dosti zajímavou a ne vždy jednoduchou cestu a my se můžeme zamyslet, jak dalece se nám ji podařilo zmapovat a objevit její případná úskalí a rozcestí v celé šíři oboru. Ten pak může být pojímán jako propletenec cest, které se setkávají, kříží, jdou paralelně vedle sebe nebo se beznadějně míjejí. Každá dílčí oblast psychologie si musela prošlapat svou cestu a jasně ji vytýčit. Nezanedbatelným může být i fakt, že tam, kde končí jedna cesta, začíná zpravidla jiná.
(PhDr. Zbyněk Galvas)